Vojáci

Tohle asi všichni chtěli
Umřít někde na poli
A ty co tu ještě zbyli
Teď s psychikou zápolí
Veteráni z války se vracej domů
Vlasy zje?ený a zvrací
Co dodat k tomu?

R: Vojáci stojí v řadách
   Do boje jdou
   Vojácí le?í na zemi
   Asi mrtví jsou

Netečný pohledy
No a prázdný slova
Klidně by vás do války
Poslali znova
Lidský osudy
Zašlapaný v prach
A? se budou vracet
Chce se mi zvracet!

Sen

Noční můra hrozná mě budí ze spaní
Nikdo z vás nepozná
Co mě táhne za ní

R: Ve snu chodím ulicí
    Lidi na mě blbě koukaj
    Jak tu chodím s vopicí
   Nějaký věci si pro sebe broukaj
   Pak mě někdo zastaví
   A říká, pojď půjdem někam
   Tam někam, kde tě uzdraví

Ocitám se v městě
Město je ospalý
Procházím tou divnou cestou
Někdo mě zastaví a říká

Probouzím se ráno
Příšerně unaven
A říkám si hele
Byl to jen zlej sen

Souto, co pohltí tebe

Tisíc let, a tak málo času
Jenom zírám a ?asnu
Jak jsem se sem dostal k ďasu
Vystaven na tabuli, vězněn, by? slabě stře?en
Nakonec však budu snězen

R: Zabíjet mě nemá cenu
   V krku ti trnu
   Jseš překvapenej, neztravitelnej
   ?aludek stráví svoje sousto poslední
   A rozmělní strávníka i sebe

Tak náhle zrozen, hned se sou?ím
Po svobodě tou?ím jak se do ?aludku plou?ím
Jsem jenom názor, co na tom sejde
Nacpi si hubu, co se mě do tě vejde

Utíkej

Proč se ti dál dívám do očí
Proč se ti taky všichni votočí
Pojď dál, pojď s námi, neotáčej se zády
Ty víš jak dál
A teďka utíkej, za sebou máš svou smrt
Tak podívej
Utíkej, kolik máš ještě dní počítej

R: A teď jsi sám, jen si dej
   Svět je divokej, neni dobrej, ani zlej
   Sám se ptej, proč jsi tady zůstal sám
   A ty nevíš kudy kam se dát
   Svět se zatočil a chcíp
   U? neni kudy kam, sám se ptej
   Proč jsi tady zůstal sám
   A teď nevíš, jak dál.

Válka

Jak ptáci vracejí se do teplých krajů
Táhne i mě něco tam pryč
Tam někam daleko od dobrých mravů
Odkud jen ďábel má klíč

R: Rozpoutej válku dobra a zla
   Spravedlnost je královna slepá
   A potom čekej, kdo dřív to vzdá
   A na kom ďábel svůj symbol nechá

V dějinách úsměvů pláč se skrývá
Ta cesta naděje, odkud je?
V záři blesku temnota zívá
Ve světle blesku se někdo zasměje

Kroky zpátky

Nejsi oprávněn volat tmou
Teď, kdy? jsi otočil svět zpátky
Ovládáš svoje tělo, nechceš dál
Ovládáš svoje srdce, nejsi sám
Ovládáš všechno, co je tu hra
Kdy? tě temnota ovládla.

R:V hrobě jsi byl sám zamknutej
   Jak zvíře
   ?ivota kus si dám, puštěnej...opuštěnej

Odejdeš pryč a jen tu jsou
Tvé nesmělé kroky zpátky
Nezvládáš svoje tělo, chceš u? dál
Nezvládáš svoje srdce, u? jsi sám
Nezvládáš všechno, co není hra
Kdy? tě temnota ovládla.

Divadlo

Kolik dobra je ještě v nás
Coje krutější, jestli lidi nebo mráz
Opona padá, je konec představení
Táhněte domů, herci jsou unavení

R: Ve starym kalendáři hledám dnešní datum
   Chodím po pokoji, pěsti zatínám
   Nejradši bych se vydal katům
   A lidi kolem u? vůbec nevnímám
   Jsem tu sám!

Dnešní hra nikoho nezajímá
V první řadě zase někdo dřímá
Přesto se o lístky perou
Nevěděj, co s prachama no a tak je ?erou

Jsi sám

Teď jsi sám, vo co jde
Le?íš v zákopu a zalykáš se strachem
Teď u? víš ne vo co jde
Tvé tělo se pokrývá prachem

R:V myšlenkách jsi někde pryč
   Kde nemů?ou tvou mysl ovládnout
  Proč, kdy? jsi moh´nevyšels a
   Nevykřikl NE!

Teď jsi sám a proč ne
V?dy? je to jedno, tvůj ?ivot končí
Koukáš na obzor kde
Se s tebou tvý nepřátele loučí

Teď jsi sám, u? to je
Tvé tělo tam le?í, no a ty cítíš
?e PEKLO pokračuje
U? nemů?eš a nevíš, kam se řítíš

Splín

Kdy? nízká obloha jak černé dřeva víko
Nám le?í na duchu jak nuda s nemocí
Kdy? kalný horizont nás úzce obemyká
Svým světlem černějším, ne? světlo půlnoci
Kdy? země změnila se takřka ve vězení
Kde bloudí naděje, jak plachý netopýr
Jen? bije bojácným svým křídlem do sklepení
A jen? se potácí jak vyplašený výr

R: A průvod bez hudby a bez bubnů se vleče
   Mou duší, naděje mrtva-zbyl jen hněv
   A úzkost, tyranka, jí? popadají křeče
   Mně vrhla na hlavu svou černou korouhev.

Fuck mí all right

Na tenkém ledu tančí
Přízrak, co se míhá podemnou
Zrcadlo praská, duše
Bortí se a mě táhne sebou
Druhá strana úsudku
Stojím uprostřed citu jezera
Její nářek jak chór bolesti
Do hlubiny mě stáhnul docela

R: Po bezvládných prstech stékají
   Pokřivené š?ávy lásky noci
   Důvěřivé oči opuchlé
   Drtí mě obětím moci

Osvě?ující chlad vědomí
Mizí jak padám hlubinou
Vlastní výkaly dýchám
Jsou touhle láskou mazlavou
Kolik zrcadla kdy? prasklo
Tolik obrazů mů?e zmást
Stojíc na hladině doufám
?e se nenechám znovu setřást

Čekání na vtip

Zeptej se kněze, jakou rukou si vytírá prdel!
„Tělo Páně“ je mo?ná čistý. ...ne jeho zastupitel. Choroboplodná víra nebere realitu na zřetel. Roušku a odpustek si vem, po?ehnat na hajzl si dem.

Stůjte rovně, cvičený opice!
Opakujte teďka všichni po mě: „Dr?ím pevně hlavu vztyčenou, jak chráním Blbost ve jménu svý země.“

Nejlepší krmení pro Tebe je cos zadarmo dostal.
Jen prohlídni si zbo?í, pro který sis sám moudře poslal. Kdy? ale výběr vlastně nikdy vůbec za nic nestál... Naivně se pokusíš sám si vybrat smrt, jen? zakusíš.

U? se stmívá, a poslušné stádo do bezpečí ohrady se sbíhá. Nezabývá se vlastním úsudkem, i kdy? pravdě do očí se dívá.

Jsi jenom skořápka, ?alostně pře?íváš ze dne na den. Tu zableskne se nápad, a zas jeko blesk vyletí ven. Je to snad póza, ?e odpovědi vypouštíš zadem? A nebo je to naopak, vypouštěj Tebe, je to tak?

Tak na co vlastní myšlenky, kdy? jich většina uhyne?
Z dvaceti navlas stejných zbyde jen vlas té jediné.

L?i si

Kasanova, kdy? ho dáví jeho vlastní sémě konce...
...tak truchlíš nad cennym zdrojem, kterym plejtváš ka?dej den. Věčná škoda dobrý sirky, kdy? zůstala hořet v seně...

„Moje masíčko není jen náhodné řešení?“

Tě?ko ti asi vysvětlim, ?e seš fyzicky závislej, kdy? si myslíš, ?e myšlenky jsou nad hmotou nadřazený. Hned jak si začal přemejšlet, vešel jsi leností do l?i.

„Vím jak dál a vím víc ne? před chvílí – cesta má je však stále stejná.“
„Rozjímám se vším, co teďka vidím – účinek to však asi nemá.“
...neschopnost je ?elezná košile, ale to je cena za lenost.

Tělo s tebou pěkně cvičí, couro jedna namyšlená. A ty pořád popíráš, to co ti vlastně dává ?ivot. Ignorace ti pomů?e do chvíle, ne? budeš muset čelit následkům svý viny...

Učíš svý děti l?i, mučíš se pravdou, sel?i a pokračuj, ve l?i tě najdou.